Just 3 weeks at home*

Hiiii:D Musím si zvykat na angličtinu haha. Takže jsou přede mnou poslední tři týdny v čr a jsem poměrně nervózní, poněvadž to budu mít s přestupama asi trošku složitější. Ale snad to zvládnu a 29. srpna mě můžete čekat jako na koni. Ale to tady asi v mezičase přibyde pár článků o mém slavném výletě do Vancouveru.
Co ještě stihnu?? Chodit do práce, zajet na weekend na Street Dance Kemp do Jedovnice u Brna a zakalit s černochy, posléze jednu víkendovou party, ale tu musíme ještě nějak naplánovat a pak už hurá do Prahy a odtud do Kanady:) Takže mi všichni držte palce už teď, protože se na ty přestupy psychicky připravuju každý den. Vašeeeeeeeeeeeeeeee Meg*

Vysoké školy a jejich blbost..

Už jsem vám říkala, jak moc se těším na výšku a na svoji první přednášku?? Jak se změním a budu poctivá studentka?? Tak právě v tuto chvíli jsem strašně nešťastná a mám vztek na všechny výšky. Strašně mě štve, že se lidi jen tak ze srandy hlásí na medinu, že je vemou bez příjmaček, strašně mě štve, že lidi kteří maj vážně předpoklad studovat a nepovedou se jim osp, tak nejsou přijatí a štvou mě výšky, které se chlubí tím, že nikdy nevzali nikoho na odvolání. Na druhou stranu, jaká by měla být přijímací řízení? Vážně mi docházejí nápady. Mě vyhovují osp, ale jiným, a vím, že inteligentním lidem, zase tyhle testy nesednou.
Když si vysníte určitou vysokou školu, naplánujete si s kým na kolej, jaký si koupíte notebook atd. a pak se dozvíte, že vaše plány prostě jen padly, srazí vás to najednou do té naší milé reality. Jsem smutná a zklamaná a přesto je dneska toho 13., kdy přišly výsledky z Národohospodářské fakulty o mém přijetí. O přijetí na školu, na kterou jsem si přála ze všeho nejvíc. Otázkou zůstává, co tam budu sama dělat? Hledat si nové známé a protloukat se matematickými semináři? Nemám na to ani pomyšlení. Nejbližším cílem tedy je vydání se do koutů velkoměsta a bloudění a hledání učebny NB351, kde proběhne zápis do studia.
Doufám, že v příštích dnech se ve mně vzbudí ta očekávaná euforie a začnu si užívat vysněných prázdnin. Všem kdo nemaj rozhodnuto držím všechny palce co máááááám*** Meginka..

Reportááááž:D

Uuuf, tak jsem se utrahla a jdu vám popsat mé zážitky:) Jinak je po desáté a oči se mi klíží, takže se předem omlouvám za nesrozumitelnost textu.
Kdybych měla popsat celý Beat Street - Mistrovství ČR ve streetdance, tak bych tady byla asi do časných ranních hodin. Musím říct, že jsme letos konečně měli nápad. Po loňské zkušenosti, kdy jsme byli až moc sjednocení, moc načančaní a s příliš dokonalými kostýmy, jsme se rozhodli pro úplný opak. Až na ty kostýmy, které jak jste si mohli všimnout na fotce, byly dokonalé:) Sjednocení jsme letos nebyli teda asi vážně vůbec, konec jsme dodělávali ráno, taky podle toho vypadal a naše pocity při vstupu na plac, mimochodem o půl deváté večer, byly rozporuplné. Strašný strach z reakce diváků a poroty. Už předem jsme se rozhodli, že uděláme show, že nejedeme vyhrát, ale užít si naposled tancování pospolu. A to jsme taky splnili.. Už při vstupu na taneční parket jsem cítila, že řev v hale nedrží pouze naše Béčka, ale že se toho hluku šíří nějak moc:) Posléze zjištění, že fandila i porota, mě dostalo. Takže atmosfére neměla chybu. Po téměř jasným postupu do semifinále už naše šance padaly. Jiní nadrcenou choreografii půl roku, my 14 dní. Nedalo se srovnávat, ale show nepředved nikdo lepší, za tím si stojíííím:D
Trošku zklamání, pár kapiček slz, zpátky ale s nadšením a krásným kostýmem. Nikdo se nepřevlíkl, takže kostry hurá na lov aneb v Bedihošti je veselo. Autobus nám totiž klekl kousek za Prostějovem na nedostatek benzínu a se "sirkou" v nádrží. Posléze jsme zjistili, že šlo vlastně jen o zapomenuté klíče pana řidiče. Wua ta tž přímo na facku. Nicméně nás o půl třetí ráno Bedihošť přivítala s otevřenou náručí a pařba uprostřed silnice neměla chybu. Strašení aut bylo úžasný, fotky jsou úžasný a hlavně MY jsme úžasní:)))) Vážně mám teď tři rodiny, tu svoji, oktávu A a DuckBeat. Nedovedu si představit svuj další život, protože teď skončila éra jak gymnaziální, tak přerovská a malá slečna se snad brzy vydá do velkého světa.
Takžeeee čus bus autobus a zas příííííště.. Vaše:*****

Game Over

Jen tak pro začátek:)

Už jenom 5 dní*

Taaak jsem zase tady. Nebudu se zmiňovat o všech těch nezdarech při příjmacích zkouškách. Závěrečnou zprávu o mém dalším studiu podám 13. 6. , kdy bude vyhlášena percentilová hranice pro přijetí na VŠE. Takže na výsledky si musíme ještě počkat.
Nicméně mám jiné zprávy ke sdělení. Včera jsem se úplně hotová vrátila z treninku, tedy z více treninků. Sobota pro vás ve znamení slunce žblunce, zato my jsme se potili celý den v tělocvičně a nebudu přehánět když řeknu, že jsem se na vzduchu objevila v děvět ráno a posléze až o půl desáté večer. Výsledek?? Rozhodně nemůžu říct, že nulový. Skoro jsme dodělali postavení na formaci a taky volný pasáže, ale ještě nám chyběl konec, takže hezky za deset osm zase nastartovaní. Sobotní večer nám znepříjemnila Leniččina neposedná nožka, která zlobí:( Všichni doufáme, že se do pátku vyléčí, takže doufejte se mnou. Mě se zase včera ozvalo kolenisko, pro tentokráté pravé:( Myslela jsem že si přes noc odpočine, ale už ráno v posteli mě pronásledovala ta ošklivá bolest. No nic, vždycky se musí něco podělat.
V sobotu nám držte všechny palce, co máte, protože to budem sakra potřebovat. Posléze dám hlááášku:)))) Megginka♥